DOMÁCÍ NÁSILÍ 

Ne každý žije život o jakém sní.
Ne každý žije život o jakém sní.
Domácí násilí je tématem, které se může týkat každého z nás.
Domácí násilí je tématem, které se může týkat každého z nás.

Manželský či partnerský konflikt, kde hlavní roli hraje násilník a vystrašená oběť. 

Uplynulo mnoho let od chvíle, kdy jsem sbalila svůj život do kufru a společně s malým synem opustila manželství plné bolesti, pláče a beznaděje. 

Držím se hesla: "Co tě nezabije, to tě posílí." 

Prošla jsem dlouhou cestou od zamilované, naivní, těhotné nevěsty k dospělé ženě a mámě, která se 

  • naučila říkat NE, 
  • vybudovala si pevné hranice,
  • začala mít ráda sama sebe, 
  • své okolí a to i napříč překážkám a vlivu domácího teroru

Byla jsem vyčerpaná. Fyzicky, duševně a právě tyto osobní lekce byly tou nejdůležitější cestou k poznání skutečné reality. Dnes díky nim mohu:

  • podat pomocnou ruku druhým, 
  • pomoci jim v procitnutí
  • a pochopení situací, příčin problémů i nemocí. 

Je krásné jít po boku těch, kteří uvítají pozitivní změny, kteří na sobě pracují a postupně se tak uzdravují na úrovni těla i duše. Vždyť v životě si musíme vzájemně pomáhat a projít všechny nastavené situace. Žádná z nich není DOBRÁ ani ŠPATNÁ. Naopak ty (z našeho pohledu) špatné jsou právě pro nás těmi nejlepšími. Utvářejí naší osobnost, posilují nás, ukazují nám směr a cestu. 

Kdybych ve svém životě neprožila domácí násilí, nesáhla si na to největší dno, nepodívala se smrti do očí, nebyla bych tam, kde jsem teď.

Stálo to za to, i když věřte, že to bylo opravdu DEVASTUJÍCÍ OBDOBÍ. Už v tom názvu to můžete slyšet, a je Vám okamžitě jasné, že i situace, vztahy, problémy v rodině, práci atd... DEVASTUJÍ NAŠE TĚLA. Zde krásně vidíte, že léčba a uzdravení se NEmůže být jen o jídle, lécích, nemocnicích.

Pozor, příběh domácího násilí není jen o dvou lidech. Dotýká se všech okolo, i když příručky zmiňují nejčastěji jen 4 zdi. Nikomu není příjemné přihlížet, jak tělo a duše oběti chátrá. Napadlo Vás někdy, co prožívají rodiče týrané dcery (přátelé, sourozenci, kolegové v práci..)?

TENKÁ JE HRANICE MEZI LÁSKOU A NENÁVISTÍ

JAK POZNAT DOMÁCÍ NÁSILÍ?

OPAKOVANĚ, DLOUHODOBĚ
  • Domácí násilí se děje opakovaně a dlouhodobě.  

RŮZNÉ FORMY 
  • Domácí násilí nemusí být jen fyzické, ale i psychické nebo ekonomické, sexuální.

RŮZNÉ FÁZE
  • Střídá se klidová fáze, fáze, kdy roste napětí, a fáze útoku. 

ÚTOK BEZ DŮVODU
  • Od psychického teroru a ponižování může přejít k fackám a vážnějším útokům.  .

4 OČI A 4 STĚNY
  • Domácí násilí je domácí proto, že se odehrává za zavřenými dveřmi.

TESTOSTERON
  • Výzkumy uvádějí, že psychopatické sklony se váží k testosteronu a tak v roli násilníka bývá častěji muž. 

OSOBNÍ ÚTOK
  • Součástí je křik, zesměšňování, ponižování, vulgarismy, urážky rodiny, vzhledu, inteligence, žárlivost,  atd..

VÝBĚR PARTNERA
  • V životě platí určité zákony a i své partnery si vybíráme dle svého nastavení a úrovně časoprostorové křivky. Pro někoho je dost těžké si to přiznat. VŠE JE DOBRÉ


SEBEPOTVRZENÍ
  • Útočník (psychopat) potřebuje "sebepotvrzení" přes nesvobodu ostatních kolem něj. 

Nenechte si ubližovat!

EXISTUJE CESTA A NADĚJE, ŽE SE VĚCI ZMĚNÍ. Proto nečekejte a jednejte ještě dnes. V klidu nitra, bez emocí, bez hodnocení, kritizování, svalování viny na druhé - vykročte na cestu a budujte bezpečný a spokojený domov. 

Můj první manžel byl pro mne obrovskou inspirací a nikdy mu nepřestanu být vděčná za to, co jsem s ním prožila, co jsem si z manželství odnesla.

Obrovsky jsem ho milovala, věřila jsem mu, vložila jsem mu do rukou celý svůj život, obětovala jsem se, obětovala jsem pro něj svou rodinu, přátele, koníčky, volný čas. I přes to mě má láska přesvědčovala o tom, jak jsem odporná, neschopná, nepřitažlivá, marná. Psychicky i fyzicky mě napadal, vydíral, držel ve svém vězení. Stala jsem se jeho rohožkou, služkou a netušila jsem proč. Zdmi našeho domu prostupoval křik a vulgarismy. Styděla jsem se za něj, za svůj život a svou lásku. Bojovala jsem, snažila jsem se být lepší, dokonalejší a chtěla jsem mu vyhovět (aby byl klid). Při hádkách jsem seděla v koutě a čekala až utichnou. On stále vymýšlel nové možnosti, jak mě dostat na dno a citové vydírání nebralo konce. Chodila jsem na terapie, navštěvovali jsme manželské poradny a z celého srdce jsem si přála, aby se stal zázrak, aby náš vztah měl budoucnost a naše dítě mělo krásnou a úplnou rodinu. Nesnesla jsem myšlenku na rozvod a prohru. 

Procházela jsem devastujícím obdobím a řešila jsem různé otázky týkající se smyslu života, pokory, partnerství, rodičovství, smrti a vůbec... 

Strach prostupoval každičkou myšlenku a buňku mého těla. Nebála jsem se tolik o sebe, ale o zdraví a budoucnost dítěte. Žádná facka a pád nebolí tolik jako bezmoc ženy, která má mateřské pudy a chce chránit své dítě před naprosto šílenými a někdy i velmi nebezpečnými situacemi. 

Místo abych užívala nádherných životních okamžiků:

  • svatba
  • těhotenství
  • příchod syna 
  • svátky, Vánoce, oslavy atd.. 

Odnesla jsem si z každého takového výjimečného dne příběh s katastrofickým scénářem. Dnes, když listuji albem vzpomínek, připadám si jako Alenka v říši divů. 

Kdo byl ta žena a muž po jejím boku? 

Naštěstí s odstupem času vidím vše úplně jinýma očima. Očima spokojené, sebevědomé, silné ženy a matky. Jen díky tomuto muži a prožitým situacím jsem se mohla učit, změnit vzorce svého myšlení, chování. Ve chvíli kdy jsem vše pochopila, začala jsem se také uzdravovat. 

V roli oběti se člověk ocitne, když se se svou ROLÍ ZTOTOŽNÍ. 

Jen niterním přijetím děje se jej (muže, tyrana) můžete zbavit. 

K vysvobozeni dochází pouze pokorou.

Výběr zdánlivě nevhodného partnera je dobrý, protože si partnera a děj vybíráme sami dle svého momentálního nastavení a jen niterným přijetím děje se jej (muže) můžeme zbavit. 

Vybíráme podle toho:

  • co nám vyhovuje, 
  • co ještě odmítáme,
  • co jsme odsoudili u druhých,
  • co potřebujeme pochopit a zaplatit,
  • jak se s námi zacházelo v dětství atd..

Násilník bývá neodolatelný, šarmantní, temperamentní a působí zajímavě (vzbuzuje obdiv, závislost). Opakem je velmi zbědovaný člověk (vzbuzuje lítost). Na začátku vztahu si člověk nepřipouští různé formy signalizující domácí násilí a formy ponižování (takto se ke mě chovali, je to normální). Problém si člověk uvědomí s naléhavostí situace a často až když do vztahu vstoupí děti. 

S DÍTĚTEM UŽ NESTAČÍ JEN ODEJÍT

V dnešní době právní systém překvapivě nahrává násilníkům, kdy často dosáhnou toho, že dítě zůstává pod vlivem psychopatického chování po celý život. Základní rolí rodiče je přijmout nastavený děj a zklidňovat dětskou duši, aby se stabilizovala, sžila s osudem a učit dítě přijmout vše v tom nejčistším úhlu pohledu. Další životní rolí rodiče je, darovat dítěti vzor a prožitek harmonického vztahu. Nechte zažít dítěti to DOBRÉ VE VÁS. Poskytujte dítěti spokojenost, bezpečný svět, pohádky, příběhy a naučte jej jednoduché pravidlo: 

Každému malému dítěti setkání s násilím v rodinném prostředí sebere bezstarostné dětství a musí být rychleji dospělí než ostatní děti. Je velmi důležité najít si každý večer čas na vyprávění s dítětem: co zažilo, co ho trápí, co mu dělá radost atd.. 

Nerozdělujte svět na DOBRÝ a ZLÝ. 

Není možné změnit věci v osudu zásahem zvenčí. VŠE CO SE DĚJE, JE DOBRÉ A MÁ TO SVŮJ DŮVOD. 

Ten kdo ještě vidí dobro/zlo, žije dualitu, která je musí vyučovat dál.

Ten, kdo chce pochopit svět "lidskou logikou" a hledá nějaký způsob, jak si vše upřesnit, nikdy se nedočká. Ukážu Vám ještě jeden vhled z mého prvního manželství. Víte, jak může například takové ASTMA souviset se vztahy a situací domácího násilí v rodině? Za "astma" si můžete dosadit cokoliv (alergie, HIT, migrény, kopřivku, střevní potíže, nemožnost otěhotnění atd.)

Dodnes si pamatuji na spouštěcí okamžik "ASTMATU".

Vidím situaci, kdy jsem byla zahnaná (doslova) do kouta, ponížená, unavená, zmlácená. V ten okamžik se spustilo mé astmatické období. Opravdu a skutečně jsem se začala dusit (bez přítomnosti pylu, prachu, jiného alergenu). Byla to přesně ta situace, kdy jsem manžela obrovsky odsoudila, nedokázala jsem zpracovat a rozdýchat jeho agresivní chování a svou neschopnost se bránit. Chtěla jsem do světa vykřičet tu obrovskou bolest a bezmoc, ale z mých úst nevyšla ani hláska. Nic než dušnost a kašel. Nemohla jsem pochopit, proč já, proč mi ubližuje, když já ho tak miluji a v životě bych mu nedokázala zkřivit vlásek. 

On mi musel mi dát tuto lekci. 

Od prvního okamžiku jsem věděla, že takto žít nechci, ale nešlo jen tak odejít. Je to běh na dlouhou trať a každý, kdo si domácím násilím prošel mi rozumí. 

Nemoc může spustit traumatický zážitek, který trvá pár minut, ale postiženi a nemocní můžete být svým každodenním žitím.

Lítost není potřeba. I tato emoce dokáže člověka pěkně zablokovat. Teprve tehdy až přestanete hodnotit, litovat se a začnete přijímat děj přesně takový jaký je - tak se to stane. Situace proběhnou úplně v klidu, nemusíte trpět, nemusíte se trápit. Tento děj je proto, protože jste to sami chtěli zvolili si právě tuto cestu. Rozhodněte se, zda po ní půjdete dál a nebo stejně jako já vykročíte jiným směrem.

Představte si pingpongový stůl, který je rozdělen na dvě poloviny. Každý hraje a žije na své straně stolu. Logicky můžete ovlivnit jen tu stranu svou a není vůbec důležité, kdo Vám co a nebo jak pošle. Vy rozhodujete o tom, jak míč zpracujete a přijmete. Co s tím uděláte. Vyberete smeč a nebo s úsměvem necháte míč proletět kolem sebe? 

Dívejte se na svět a svůj život také z jiného úhlu. Obětujte trochu ze svého pohodlí. Naučte se pracovat se svým tělem, životem, jídelníčkem, vztahem, sebe-láskou. Taková láska sám k sobě nikdy neskončí. Každá situace v životě Vás staví do aktivní role spolutvůrce a ne role oběti.

Zamyslete se:

• Jak žijete?
• Jste spokojení?

• Trápí Vás něco?
• Jaké máte vztahy (přítel/kyně, manžel/ka, matka, otec, děti, kolegové)?
• V jakém žijete prostředí? 

POZITIVNÍ MYŠLENÍ A PŘIJETÍ POTŘEBUJETE PRO ZMĚNU A UZDRAVENÍ SE

  • Pozitivní přístup neznamená, hrát si na to, že je vše skvělé. 
  • Neznamená to popírat pocity smutku, hněvu nebo psychické bolesti. 
  • Naopak na začátku cesty je potřeba pojmenovat a pracovat i s nepříjemnými pocity, uvědomit si je a nechat je v klidu odejít. Na jejich místo se dostane rázem pozitivní myšlení.

Celkově si ozdravíme a zlepšíme pohled na život jako na celek, podpoříme sebeuvědomění i své sebevědomí.

V PRAKTICKÉM ŽIVOTĚ TO ZNAMENÁ: 

  • přestaň hodnotit (situace, lidi), 
  • kritizovat (situace, lidi), 
  • odsuzovat (situace, lidi), 
  • řešit (situace, lidi), 
  • pomlouvat (situace, lidi), 
  • litovat (situace, lidi), 
  • nadávat (na situace, na lidi), 
  • závidět, 
  • být pyšný, 
  • být arogantní, 
  • být sprostý atd..

CHOVEJ SE TAK, JAK CHCEŠ, ABY SE DRUZÍ CHOVALI K TOBĚ. NEDĚLEJ TO, CO NECHCEŠ, ABY NĚKDO DĚLAL TOBĚ.

Řiďte se jednoduchými pravidly a zdravým selským rozumem. Rázem se ocitnete v novém světě bez zbytečného obviňování, bez házení viny na druhé, bez napadání, lhaní, ubližování, bez domácího násilí. 

Z tlustého, agresivního a otravného chlapa se stává |po přepnutí módu|: 

  • Fajn muž, který má svůj osobní a psychický problém. 
  • Tlustý je protože nechápe systém zdravého stravování, je líný, nesportuje, je nespokojený a nemá se vůbec rád (logicky nemůže mít rád ani druhé), je to škrt a nechce investovat peníze za kvalitní potraviny.  
  • Šéf na pracovišti ho šikanuje, pracuje v hrozných podmínkách, které ho nutí k agresivnímu chování. Vyrůstal v podobném prostředí agrese a křiku, který Vám nyní převádí. Vy neznáte jeho situaci, nevidíte mu do hlavy a nevíte, proč se tak chová. Nebojte, nepotřebujete to vědět. 

Doporučuji: Začněte to jen přehlížet, nevztahujte si chování agresora na sebe a nehodnoťte to, nechte to plynout, uvidíte, že se vše brzy změní a vyřeší.

Pozitivní energie proudí a vrací se. 

To je dokázané. Stejně tak jako zákon akce a reakce. 

Co mohu jíst, když mám diagnózu "histaminová intolerance"? Jak mám vařit a jak se při HIT správně stravovat?Mohu si ohřívat jídlo? A jak je to se zamrazením potravin?Jak staré jídlo mohu jíst? Jak skladovat nakoupené potraviny? Proč já? Proč mám tu nejhorší nemoc a omezení, které vůbec může existovat?

OSOBNÍ ZKUŠENOST JE NEJDŮLEŽITĚJŠÍ CESTOU K POZNÁNÍ REALITY